2015
Rozhovor Deníku s ředitelem přehlídky, Pavlem Panenkou
Rozhlédnete-li se po programu aktuálního ročníku, který začne už tento pátek, které divadlo u vás zatím hrálo nejčastěji?
Bezpochyby domácí Divadelní spolek Karel Čapek Děčín, ale také Hraničář Rumburk nebo Rádobydivadlo Klapý, to jsou tradiční účastníci.
A je tedy i takové, které nesmí chybět nikdy?
To zase ne. Ne že by některé soubory neměly premiéru každý rok z těch třiadvaceti, po které "Brána" trvá, ale občas upřednostní sesterskou přehlídku v Lounech.
Jaké zázemí, nebo řekněme záruku máte v domácím Divadelním spolu Čapek?
Stoprocentní. Bez něho by se přehlídka konala velmi obtížně. Koneckonců i já jsem jeho členem a bez kolegů si to vůbec neumím představit. Práce je hodně a nejvíc jí musejí udělat místní divadelníci. Pro úplnost - přehlídku pořádá Svaz českých divadelních ochotníků a všichni z pořadatelů jsou jeho členy.
A je pro vás důležité vidět každé představení dříve, než přijede na festival do Děčína? Nebo to ani není možné?
Je to nutné v případě, kdy počet přihlášek překročí kapacitu přehlídky. To není časté, ale několikrát se to stalo. Pak vysíláme důvěryhodné, znalé "komisaře", kteří o úrovni inscenace referují štábu, jenž pak sestavuje program.
Jak moc se snažíte mít festival pestrý? Nejde to bez pohádek ani bez „něčeho ostřejšího“? Pro dospělé?
Jsme oblastní přehlídkou činoherního a hudebního divadla pro dospělé. Samozřejmě vítáme každý inspirativní počin. Už vícekrát některý z účastnických souborů postoupil například na celostátní přehlídku experimentujícího divadla v Písku. Pohádky mají vlastní festivaly a zařazujeme je výjimečně.
Zkusil jste si někdy sám hrát v nějakém souboru? Je to asi důležité, znát práci i nadšení ochotníků také z druhé strany, ne?
Jsme festival amatérský, tedy my, kdo jej připravujeme, jsme vesměs ochotníky. Profesionálů využíváme v porotě. Také já jsem amatérský herec a sem tam i režisér.
Jak je akce finančně soběstačná? A proč to tak je?
Bez podpory se konat nemůže, náklady přesahují sto tisíc. Našimi trvalými partnery jsou město Děčín a Ústecký kraj. A už po třetí rok se nám daří zvyšovat prestiž akce i zahraničními soubory, které chvályhodně sponzoruje Termo Děčín, a.s.
Kolik tak zhruba vidí diváků jeden ročník? A kolik už viděla přehlídku lidí celkem? Vedete si i takové statistiky?
Všechno, včetně vstupného, musíme vždy do haléře vyúčtovat, známe tedy vždy i počet platících diváků. Loni jich bylo na sedm set, součet za všechny ročníky by byl náročný, ale deset tisíc nebude nepřesný odhad.
Prozradíte svůj tip na letošní bombu? Něco, co by diváci neměli vynechat, i kdyby už nic jiného neměli stihnout?
Upřímně věřím, že tu nemáme slabé představení. Historicky nejúspěšnějšími soutěžními účastníky jsou Rádobydivadlo Klapý a Jirásek Česká Lípa (ten letos hrál v Lounech, protože jsme potřebovali jeho principála, Františka Zborníka, do poroty). Já osobně bych ale nejsilněji doporučil hosty přehlídky z Popradu a Zlína. Ostatní soubory jsou k vidění i jindy a většinou nedaleko.
Nedávno mělo podobnou přehlídku amatérského divadla Vrchlického divadlo v Lounech, nyní ji má Děčín a paralelně i Litoměřice, tam je to akce loutková. Je to náhoda, nebo je jaro pro takovou činnost ideální čas?
Je to optimální doba. Počátkem dubna zasedá odborná rada ARTAMA, která z našich oblastních přehlídek (v kraji je to Děčín, Louny a Most) vybírá na květnovou celostátní přehlídku ve Volyni. Loutkáři zase mají vlastní, obdobný postupový systém na Loutkářskou Chrudim. A žatvou z celostátních přehlídek jednotlivých žánrů je "přehlídka přehlídek", Jiráskův Hronov v srpnu. Takto dopracovaný systém má mimochodem Česká republika jako jediná země světa.
Jak důležité jsou pro akci vzdálené soubory? Zpestří program, ale nabídnou i konfrontaci domácím, míněno severočeským souborům?
Přesně tak. Nejde jen o větší zviditelnění akce na divadelní mapě. Jsou významnou inspirací a vždy z nich vybíráme ty nejlepší. Už u nás hráli Rumuni, Španělé, Ukrajinci a Němci, letos Slováci. Měli přijet Rusové, ale nevyšlo jim to a zaskočil Zlín.
Jak důležité je pro vás zázemí v Městském divadle v Děčíně? Bez něj by to už nešlo?
Děčín má jedno z nejlepších a nejhezčích divadel v republice. Jen jednou jsme část přehlídky pořádali na děčínské Střelnici. Jevištní možnosti divadla jsou vpodstatě luxusní, nemluvě o přízni a erudici jeho pracovníků, ať to bylo za ředitelů Felzmanna, Křovákové, Michálka nebo dnes Trnky. Zázemí divadla je rovněž skvělé, chválí si ho i početné profesionální soubory a není divu, že tu běžně hrají mimopražské premiéry. Čili - bez divadla by to šlo, ale festival by utrpěl.
Na co se sám nejvíc těšíte a proč? Máte mezi soubory z kraje favority?
Řekl bych, že letos mezi soubory není jednoznačný favorit, což se nestává často. Sám se nejvíc těším na zlínské ochotníky, kteří mě mohou nejvíc překvapit; vůbec je neznám. Tedy až na autora a režiséra jejich hry "Venca", Petra Michálka. Ten tu několik let působil jako ředitel divadla i jako režisér a mě osobně v divadle málokdo naučil víc. Také si hodně cením seminářů s odborníky, tedy rozborů poroty. Tam se člověk hodně dozví, i když třeba dělá divadlo desítky let.
